Jak se dívám na katalogové domy?

Satelitní vesničky jsou všude a stále se rozrůstají. Většinou jde o domy, které jsou typové a dají se vybrat z katalogu. Jaký je vlastně rozdíl mezi originálním návrhem architekta a typovou stavbou?          

Začnu něčím jednodušším. Je možné si z katalogu vybrat mobil? Jistě, proč ne. Co třeba oblek, nebo boty? To už je složitější, že? Přinejmenším by byl problém s velikostí a taky si asi chcete osahat materiál, prohlédnout detaily, prostě bez zkoušky to moc nejde (často dokonce vnímáme, že když je něco šitého na míru, tak to přeci jen poskytuje vyšší komfort). Takový katalogový dům si často taky můžete prohlédnout a vyzkoušet ve formě obdobné stavby postavené někde jinde. Je přece zbytečný luxus vytvářet nové a nové projekty, když opakováním téhož je možné minimalizovat náklady na projekt a tedy na něm výrazně ušetřit (takové šetření však často vede v důsledku k navýšení nákladů v průběhu stavby, nebo navýšení provozních nákladů v důsledku nerespektování osobitých potřeb konkrétních lidí). Jenže je v tom háček. Dům není ani bota ani oblek (ačkoli jedna z jeho základních funkcí je obdobná). Dům je pevně spjat s konkrétním místem a musí vycházet z jedinečných potřeb a vlastností konkrétních lidí. To není zbytečný luxus nebo přehnaný komfort. To je naprostá nutnost. Jak to dopadá, když se to nerespektuje, můžeme vidět na příkladu panelových sídlišť. Ne nadarmo se říká, že satelitní vesničky jsou paneláky na ležato.

Ve zkratce: Dům je pevně spjat s prostředím. Při umísťování typových domů vznikají potíže.

Architektura také není jednorázovou spotřební záležitostí. Krásně to vyjádřil Renzo Piano slovy: „Architektura je společensky nebezpečné umění, protože je nevyhnutelně nevyhnutelné. Špatnou knihu nemusíte číst, příšernou hudbu nemusíte poslouchat, ale ošklivý činžák před vaším domem vám nenechá žádnou alternativu, musíte se na něj dívat. Architektura vnucuje totální ponoření do své ošklivosti, nedává uživateli žádnou volbu. Je to tísnivá nutnost a tím spíše se týká i příštích generací.“ Proto je třeba věnovat tvorbě architektury náležitou pozornost a ne jen bezmyšlenkovitě kopírovat. Ani v přírodě nenajdeme dva totožné listy, dvě identická stébla trávy.

Ve zkratce: Architektura je dlouhodobá a máme ji pořád na očích.

Díky dlouhému období, kdy se běžní lidé museli obejít bez architektů zcela se vytratilo povědomí o architektuře a způsobu jejího utváření. Oprávněný hlad po kvalitním bydlení vedl k velmi rychlému růstu nových bytových a rodinných domů. Často na úkor kvality. (Nicméně všechno je relativní. Už jsem se setkal s katalogovými domy, které mě pohladily po srdci i s originální architekturou, kterou tvořilo množství špičkových architektů a stejně mi z ní bylo nanic.)

A s tím souvisí i problém již zmiňovaných satelitních vesniček. Rozparcelování bývá šito horkou jehlou, bez vazeb na okolí a naprosto chybí přirozená obslužnost. Lidé jsou tlačeni k neustálému cestování, do školky, do školy, do obchodu, za sportem i za zábavou. Naštěstí to není neřešitelný problém a na mnoha místech můžeme vidět postupné zlepšování tohoto stavu.

Ve zkratce: Chybějící urbanistické řešení je vážný problém.

Každopádně je moc dobře, že se lidé o tahle témata zajímají a chtějí problémy řešit.